Evidentno je postojanje veceg broja filozofsko politickih paradigmi u savremenoj politickoj teoriji i praksi. Svaka od njih (liberalna, radikalna konzervativna, socijalisticka) poseduje odredjene prednosti, ali je i bremenita - odredjenim opasnostima. Autor je misljenja daje neophodna njihova sinteza u pokusaju da se one primene na aktuelni drustveni trenutak u Srbiji. Proces transformacije drustva u svakoj drzavi je specifican i svaka mora da nadje sopstveni model za pristup pomenutom procesu. Clanak namerava da istrazi mogucu sintezu politickih paradigmi i da predlozi (...) nacin njihovog spajanja. U obzir ce se uzeti. pre svega, liberalna, ali i konzervativna i savremeno-socijalisticka (socijaldemokratska) filozofsko-politicka paradigma i promisljati ce se o mogucnosti njihovog ukrstanja. (shrink)

Its aim is to point out the role of the individual in the history and the role played by the personality in historical development and its influence. The individual chapters cover several past millennia of human history and show the multiplicity of historical processes and their relevance to the present world.--From Publisher's website.

Cílem studie je představení nalezených explicitních odkazů na Platóna v dílech autorů moderní psychologie. V úvodní části je popsána Platónova nauka o duši, přístupy k duši v současné psychologii a metodologie vyhledávání odkazů. V další části je uveden přehled zjištěných explicitních odkazů na Platóna v moderní psychologii. Dále jsou přiblíženy nejvíce relevantní odkazy vztahující se ke generativitě, vazbě třísložkové duše a současných modelů osobnosti, vazbě péče o duši a terapie a pojetí lásky. V závěru jsou nalezené odkazy souhrnně posouzeny (...) a je přiblíženo základní zjištění, že většina autorů ve studii zmíněných vnímá Platóna jako inspiraci pro rozvoj současných teorií. (shrink)

Ve své práci se v rámci aktualizace klasického Aristotelova konceptu morálního charakteru věnuji pojmu zvyku (habit) a otázce automatizace mentálních procesů. Dokazuji, že pojetí ctnosti jako zvyku, chápaného jako rutinní a zautomatizovaná činnost, při které nejsme schopni předložit skutečný důvod pro své jednání, není konzistentní s klasickou Aristotelovou teorií. Můj důkaz vychází z analýzy pojmu záměrná volba (proairésis) a za proponenty kritizovaného směru jsou představeni Bill Pollard a Matt Stichter. Větší část této práce pak věnuji filozofce Nancy Snowové a jejímu (...) komplexnímu konceptu ctnosti, ve kterém mimo jiné navazuje na zvykové pojetí Pollarda a který spojuje s morální odborností (moral expertise). Namítám zde a dokazuji, že její odmítnutí zdůvodnění jednání jako podmínky ctnostného činu není vhodnou aktualizací klasického konceptu morálního charakteru, tj. není vhodným rozvedením ani adekvátní revizí tohoto konceptu. Na základě psychologického výzkumu odbornosti můžeme totiž předložit stejně tak dobré důvody, proč je možné a žádoucí, aby morální odborník svá jednání byl s to zdůvodnit. (shrink)

Ve své práci se v rámci aktualizace klasického Aristotelova konceptu morálního charakteru věnuji pojmu zvyku (habit) a otázce automatizace mentálních procesů. Dokazuji, že pojetí ctnosti jako zvyku, chápaného jako rutinní a zautomatizovaná činnost, při které nejsme schopni předložit skutečný důvod pro své jednání, není konzistentní s klasickou Aristotelovou teorií. Můj důkaz vychází z analýzy pojmu záměrná volba (proairésis) a za proponenty kritizovaného směru jsou představeni Bill Pollard a Matt Stichter. Větší část této práce pak věnuji filozofce Nancy Snowové a jejímu (...) komplexnímu konceptu ctnosti, ve kterém mimo jiné navazuje na zvykové pojetí Pollarda a který spojuje s morální odborností (moral expertise). Namítám zde a dokazuji, že její odmítnutí zdůvodnění jednání jako podmínky ctnostného činu není vhodnou aktualizací klasického konceptu morálního charakteru, tj. není vhodným rozvedením ani adekvátní revizí tohoto konceptu. Na základě psychologického výzkumu odbornosti můžeme totiž předložit stejně tak dobré důvody, proč je možné a žádoucí, aby morální odborník svá jednání byl s to zdůvodnit. (shrink)

Tato studie se zabývá zobrazováním alchymie v malbách, knižních ilustracích i v architektuře v období raného novověku. Na jednotlivých příkladech obrazů či ilustrací prezentuje různé aspekty alchymistova života i jeho práce. Nezabývá se symbolickou alchymickou ikonografií, ale zaměří se především na zobrazování prostředí a vybavení alchymických dílen i osobností samotných alchymistů. Soustředí se zejména na vyobrazení zařízení alchymických laboratorií, s nimiž se lze setkat jak u renesančních malířů, tak v ilustracích alchymických rukopisů a poměrně ojediněle i v české architektuře. Poskytuje (...) také pohled na vyobrazení vzniklá v souvislosti s literární kritikou alchymie. Alchymisté byli zejména v dílech předních evropských humanistů často záměrně zesměšňováni, kritizováni a označováni za blázny a zloděje. V závěru se zabývá vybranými příklady ze žánrového umění, kde byli rovněž alchymisté zobrazováni často satiricky, ale i s určitou úctou, jako vzdělaní učenci. Výtvarné umění raného novověku nám představuje různé aspekty života alchymistů a je v dnešní době jednou z možností, jak se přiblížit porozumění jejich vědeckým aktivitám. Jak však studie ukazuje, k těmto obrazovým materiálům je třeba přistupovat kriticky. (shrink)

Záměrem textu je představit pojetí základních zákonů evoluce podle Teilharda de Chardin. Konkrétně popisuje tzv. zákony rekurence pro tři vlastnosti, které v evoluci narůstají, což jsou vědomí, personalita a spontaneita (svoboda). U každé z těchto vlastností je provedena extrapolace do budoucnosti, ukazující možnost jejího cílového stavu. Tento postup se kryje s obsahem Teilhardovy tzv. integrální vědy o úloze člověka v evolučním procesu, protože právě člověk je tím, kdo by měl evoluci dovést k završení. Text také krátce nastiňuje hlavní problém (...) Teilhardova díla: Jak může být evoluce založená na procesu samouspořádávání různých systémů včetně člověka chápána zároveň jako směřující ke sjednocení s Bohem a jako jím usměrňovaná. Hlavním cílem textu je ukázat, jakým způsobem se teilhardovské bádání v současnosti rozvíjí, a upozornit na v českém prostředí neznámou literaturu autorů American Teilhard Association.The paper presents conception of main laws of evolution according to Pierre Teilhard de Chardin. Especially explains the laws of the recurrence related to three properties, which increase in evolution, i.e consciousness, personality and spontaneity (freedom). Each this property is extrapolated towards the future, showing its possible final state. This method is in accord with contents of Teilhard´s integral science of human task in evolutionary process, because just human is the one, whose duty is to lead evolution to consummation. This paper further briefly mentions the central problem of Teilhard´s work: How can evolution resting upon the process of self-organisation be understood at the same time as leading to unification with God and managed by him. The main goal of this paper is to demonstrate the current research of Teilhards work and to point out the in Czech Republic unknown bibliografy of authors in The American Teilhard Association. (shrink)

Tato studie se zabývá problémem metody v kritické teorii. Nejprve zkoumá ustavující texty, v nichž založili Horkheimer a Marcuse kritickou teorii jako dialektický a materialistický přístup k analýze kapitalistické společnosti adekvátní její objektivně-abstraktní povaze. Stať diskutuje též Hegela a Marxe, nejdůležitější předchůdce frankfurtské školy, a způsob, jímž kritická teorie čerpá z jejich děl. Dále příspěvek obrací svou pozornost k Adornovým metodologickým postulátům, jež vyústily v analytické kategorie „reálné abstrakce“ a „objektivní konceptuality“. Reichelt a Backhaus vyšli z Adorna, jehož byli žáky, (...) a interpretovali v tradici kritické teorie Marxovo dílo jako úsilí o zachycení určité kvality procesu inverze, v němž je práce, lidská moc ustavující společnost, nahrazena sociálním panstvím kapitalistických abstrakcí, které degradují její tvůrčí potenciál. Nové čtení Marxe dále analyzuje mizení smyslovosti v říši nadsmyslné reality kapitálu jako vůdčí hegeliánský motiv v celé Marxově práci. The essay deals with the problem of method in Critical theory. Firstly, it explores the constituent texts in which Horkheimer and Marcuse founded Critical theory as a dialectical and materialist approach for analysing capitalist society in terms of its objectively-abstract nature. It discusses its most important predecessors – Hegel and Marx – and the way critical theory is based on their works. Secondly, the essay turns its attention to Adorno's methodological postulates that resulted into analytical categories of ‘real abstraction’ and ‘objective conceptuality’. Building upon Adorno, their mentor, Reichelt and Backhaus interpreted, in the tradition of critical theory, Marx's oeuvre as an endeavour to catch determinate quality of the process of inversion in which labour, humanity's constituent power, is displaced and demoted by the social domination of capitalist abstractions. The neue Marx-Lektüre further analyses the disappearance of sensuousness in the realm of supersensible reality of capital as the defining Hegelian motive in Marx. (shrink)

Ocherk 1. Voprosy ontologii -- Ocherk 2. Voprosy ėtiki i ėstetiki -- Ocherk 3. Voprosy gnoseologii i aksiologii.

Cieľom článku je nanovo reflektovať činnosť jednej z najslávnejších ženských filozofiek, Hip­parchie z Maróneie. Naším zámerom je ukázať, prečo sa stala v porovnaní s inými ženami antiky taká významná a v mnohom signifikantná pre ďalší vývoj procesu ženskej eman­cipácie. Hlavným svedectvom je pre nás fragment SSR V I 1 od Diogena Laertského, ktorý kladieme do súvislosti s ďalšími antickými správami o Antisthenovi a raných kynikoch. Dve hlavné témy Diogenovho svedectva sú Kratétova svadba s Hipparchiou a spor Hipparchie s Theodórom. (...) Vo výklade poukazujeme na momenty, v ktorých je filozofická osobnosť Hip­parchie nadčasová a inšpiratívna aj pre súčasnosť. (shrink)

Ačkoli je Taine znám především jako estetik a historik umění i politiky, zabývá se autorka spíš metodologickým předpokladem Tainova díla, a to jeho pojetím vědy. Ukazuje, že v Tainově díle nacházíme Hegelův vliv, který se však silně mísí s odlesky Comtových názorů, i když v oblasti ontologické lze spatřovat podobnost i s E. Machem. Taine chtěl aplikovat na duchovní vědy metody věd přírodních, i když si byl vědom zásadního rozdílu – nekvantifikovatelnosti v duchovních vědách. Podobnost spočívala ve snaze vysvětlit duchovní (...) díla z jejich skutečných příčin. Ty Taine viděl především v oblasti psychologické. I ona je však pojata nikoli jako introspekce, ale jako věda, která má formulovat zákony a předvídat. Fakta hledá v literárních dokumentech. Zkoumání začíná od jednotlivých faktů, pokračuje přes zobecnění k jejich hlubšímu pochopení a pak se opět k jednotlivinám vrací a pomocí nalezených zákonů je vysvětluje. Konečné příčiny Taine nehledá. V rozboru aplikace tohoto obecného pojetí na dějiny umění a politickou historii se do popředí autorčina zájmu dostává známá Tainova teorie rasy, momentu a prostředí. Rozbor se věnuje především jeho pojetí rasy. Zabývá se i jeho pojetím vztahu mas a velkých osobností. V závěru připomíná reakce dobových i nynějších autorů na Taina.Although Taine is primarily known as an aesthetician and historian of art and politics, the author focuses on the methodology of Taine’s work, particularly on his conception of science. She shows one can trace Hegel’s influence in Taine’s work, which nevertheless mingles with reflections of Comte’s views, even though one can find similarities with E. Mach’s views in ontology. Taine attempted to apply the methodology of natural sciences to spiritual sciences, even though he was aware of a major difference – the unquantifiability in spiritual sciences. This involved an attempt to explain spiritual works on the basis of their real causes, which Taine mainly thought of as psychological. Psychology was not taken as introspection, though, but as a science the goal of which was to formulate laws and predict. Taine sought facts in literary documents. He began his investigation with particular facts, went on to generalize and state laws and then returned to the particular facts to explain them by the discovered laws. Taine did not seek final causes. In analyzing the application of this general approach to the history of art and politics, the author emphasizes Taine’s conception of race, moment and environment. She particularly focuses on the concept of race and also considers the relation of masses and great figures. In the conclusion the author adds the reactions of Taines contemporar­ies and current authors. (shrink)

Ker nimamo avtorskih didaskalij, je celoten svet drame (vključno s psihično in materialno realnostjo) predstavljen izključno z besedami, ki jih govorijo dramski liki. Roman Ingarden imenuje takšen način predstavljanja shematična reprezentacija: na ta način predstavljeni predmeti so namreč samo skicirani, nešteta nedoločena mesta v njihovi predstavitvi vabijo bralca, da jih v procesu konkretizacije alirekonstrukcije zapolni z intelektualnimi in domišljijskimi operacijami in se pri tem opira na svoje znanje in izkušnje. Tako konkretizacijo kot rekonstrukcijo je treba ločevati od literarnega dela (...) samega; ker ju oblikuje bralec s svojo domišljijsko dejavnostjo, predstavljata oviro pri spoznavanju dela samega. Ingardnovo teorijo so kritizirali prav zaradi tega, ker daje bralcu preveč manevrskega prostora pri konstituiranju in tudi pri rekonstrukciji literarne umetnine (Ray, Kos, Holub, Calinescu). Zdi se, da te kritike temeljijo v nekoliko poenostavljenem razumevanju Ingardnove izredno kompleksne analize, v kateri se kaže, da je vloga bralca sicer omejena s tekstom, a vendarle vitalnega pomena za sekundarno eksistenco literarne umetnine. V članku so obravnavani neverbalni dejavniki motivacije v Sofoklovi tragediji; razdeljeni so v tri skupine: značajske poteze, dramska klima in čutne izkušnje. Članek se zaključi z analizo Odisejeve neverbalne motivacije v tragediji Ajant, ki predstavlja poseben primer, saj je tu odločilni dejavnik motivacije Odisejeva izkušnja numinoznega. (shrink)

Because the techno-economic paradigm of contemporary conceptualizations of innovation is often taken for granted in the literature, this chapter opens up this self-evident notion. First, the chapter consults the work of Joseph Schumpeter, who can be seen as the founding father of the current conceptualization of innovation as technological and commercial. Second, we open up the concept by reflecting on two aspects of Schumpeter’s conceptualization of innovation, namely its destructive and its constructive aspect, based on findings in the history of (...) innovation. Finally, we synthesize our findings and propose an ontic-ontological conceptualization of innovation as ontogenetic process and outcome with six dimensions—newness, political dimension, economic dimension, temporal dimension, human dimension and risk—that moves beyond its technological and commercial orientation. (shrink)

Research on brain or cognitive/affective processes, culture, social interaction, and structural analysis are overlapping but often independent ways humans have attempted to understand the origins of their evolution, historical, and contemporary development. Each level seeks to employ its own theoretical concepts and methods for depicting human nature and categorizing objects and events in the world, and often relies on different sources of evidence to support theoretical claims. Each level makes reference to different temporal bandwidths (milliseconds, seconds, minutes, hours, days, months, (...) years, decades, and centuries) and focuses on different spatio-temporal activities and controlled and non-controlled stimulus conditions. Biological mechanisms and environmental pressures for survival simultaneously created a gradual intersection and enhancement of cognitive/affective skills, cultural practices, and changes in collaborative social interaction and communicative skills. The evolution of a given level of analysis is assumed to have been incremental and overlapping. These innovative and independent ways humans have learned to characterize their brain or cognitive/affective and social/economic/political life often depend on unexamined, representational re-descriptions or cognitive/affective and socio-cultural devices and forms of communication that facilitate the depiction of practices and beliefs we attribute to respondents or subjects and research colleagues. (shrink)

В книге очерки Владимира Брагинского в жанре ироничного эссе о любви.

The article is devoted to the memory of Vyacheslav Semenovich Stepin and Nikita Nikolaevich Moiseev, whose multifaceted work was integrally focused on philosophical, interdisciplinary and transdisciplinary research of the key ideas and principles of universal human-dimensional evolutionism. Other remarkable Russian scientists V.I. Vernadsky, S.P. Kurdyumov, S.P. Kapitsa, D.S. Chernavsky worked in the same tradition of universal evolutionism. While V.I. Vernadsky and N.N. Moiseev had been the originators of that scientific approach, V.S. Stepin provided philosophical foundations for the ideas of those (...) remarkable scientists and thinkers. The scientific legacy of V.S. Stepin and N.N. Moiseev maintained the formation of a new quality of research into the philosophy of science and technology as well as into the philosophy of culture. This new quality is multidimensional and it is difficult to define unambiguously, but we presume the formation of those areas of philosophical knowledge as constructively oriented languages of interdisciplinary and transdisciplinary co-participation of philosophy in the convergent-evolutionary development of scientific knowledge in general. In this regard, attention is paid to V.S. Stepin’s affirmations about non-classical nature of modern social and humanitarian knowledge. Quantum mechanics teaches us that the reality revealed through it is a hybrid construct, or symbiosis, of both mean and object of cognition. Therefore, the very act of cognitive observation constructs quantum reality. Thus, it is very close to the process of cognition in modern sociology and psychology. V.S. Stepin insisted that these principles are applicable to all complex selfdeveloping systems, and such are all “human-dimensional” objects of modern humanities. In all the phases of homeostasis changes, or crises, there is necessarily a share of chaos, instability, uncertainty in the selection process of future development scenarios, which is ineliminably affected by our observation. Therefore, a cognitive observer in the humanities should be considered as a concept of post-non-classical rationality, that is as an observer of complexity. (shrink)

t. 1. Filosofii︠a︡ ; Izbrannye predislovii︠a︡ ; I︠A︡zykoznanie -- t. 2. Filologii︠a︡ ; Vospominanii︠a︡ i nabli︠u︡denii︠a︡ ; Pami︠a︡ti uchiteleĭ i kolleg ; Prilozhenie : A.N. Kolmogorov, semioticheskie poslanii︠a︡.

Formulation of a general model of evolution is presented which is based upon the recognition of the ?biosocial? entity, that is the biosphere and human society, as a component?system. It can be demonstrated that the interactions of the components (moleculas, cells, organisms, ecosystems in the biological realms and people, artifacts and ideas in the societies) have replicative organization. We suggest an explanation for the spontaneous emergence of replicative function and organization, a process called autogenesis. During autogenesis, hierarchical levels of replicative (...) organization emerge and compartmentalization and convergence of replicative information occurs. Questions of the origin and evolution of life are discussed. The replicative paradigm can also be applied to the processes of cultural evolution, in which complex replicative networks of people, ideas, and man?made artifacts show all stages and phenomena of autogenesis. Finally, the present state of evolution of the whole global biosocial system is discussed. (shrink)

Despite the so-called ‘paradigm wars’ in many social sciences disciplines in recent decades, debate as to the appropriate philosophical basis for research in business ethics has been comparatively non-existent. Any consideration of paradigm issues in the theoretical business ethics literature is rare and only very occasional references to relevant issues have been made in the empirical journal literature. This is very much the case in the growing fields of cross-cultural business ethics and undergraduate student attitudes, and examples from these fields (...) are used in this article. No typology of the major paradigms available for, or relied upon in, business ethics has been undertaken in the wider journal literature, and this article addresses that gap. It contributes a synthesis of three models of paradigms and a tabulated comparison of ontological, epistemological and methodological assumptions in the context of empirical business ethics research. The author also suggests the likely (and usually unidentified) positivist paradigm assumptions underlying the vast majority of empirical business ethics research published in academic journals and also argues for an increased reliance on less positivist assumptions moving forward. (shrink)